Zdeněk Pěnkava nově v pozici vedoucího trenéra žáků

 

Trenére řekněte nám na začátek něco o sobě z fotbalového i nefotbalového života.

Jmenuji se Zdeněk Pěnkava, je mi 52 let a jsem otcem tří synů, kteří hrají aktivně fotbal a jedné dcery, která je trenérka fitness, kde i sama soutěží. Jsem ženatý, na třetí pokus už konečně šťastně , jen nevím, zda tento názor má i moje skvělá žena, protože jsem buď v práci, nebo na fotbale. Od 6 let jsem byl aktivní fotbalista a v kristových letech jsem po úrazu ukončil svoji “hvězdnou” kariéru. Dnes, jako mnoho mých bývalých spoluhráčů čekám na “řezníka”, aby mi vyměnil opotřebovaný kloubní materiál. Trenérsky jsem působil v Hořicích, RMSK Cidlina Nový Bydžov, FC Hradec Králové a nyní jsem třetím rokem v naši Slavii. Jinak se pokládám za dobrého společníka i do nepohody, mám rád srandu i na svůj účet a snažím se obklopovat lidmi, kteří to mají stejně.

 

Co máte na fotbale nejradši?

Tady je to úplně jasné, EMOCE a vše, co s nimi přichází. Negativní jsou proto, abychom se je naučili ovládat a pozitivní, abychom se je naučili užívat. Obě jsou skvělé, potřebné pro sportovce a jen se je musíme naučit “konzumovat” tak, aby pro nás byly motorem pro další těžkou práci. V životě, ani ve sportu není nic zadarmo!!!

 

S jakou vizí přicházíte do pozice vedoucího trenéra žákovských týmů U12 – U15?

Pro mě naprosto nová sportovní situace a zároveň velká výzva. Být hlavním trenérem určité kategorie, kde mám na starost “jen svůj” tým, je úplně jiná situace, než se zodpovídat za tréninkový proces všech žákovských kategorií v klubu. Přicházím s velkou pokorou, ale i odhodláním posunout NAŠI SLAVII zase o kousek dále. Pracujeme zde všichni trenéři v ryze amatérských podmínkách, ale s vizí, že můžeme vždy něco změnit k lepšímu. Tady použiju výrok mého trenérského kolegy, ”tahle práce mě musí především bavit a chci při ni cítit svobodu”. S tímto naprosto souhlasím a jsem přesvědčen, že společně se všemi trenéry dokážeme najít způsob, aby byli při své práci svobodní a zároveň jsme si plnili i veškeré povinnosti ke klubu a týmům. Mám to štěstí, že trenérský tým v žákovských kategoriích SLAVIE je velice zkušený a já bych zde chtě především zastávat funkci koordinátora, kamaráda, ale zároveň vedoucího trenéra, který bude vyžadovat po všech maximální nasazení, ale s ohledem na jejich pracovní a rodinné povinnosti.

 

Co žákovské týmy čekalo v rámci letního přípravného období a jaký je výhled do soutěžních zápasů?

Začali jsme s tréninky koncem července v našem areálu v Orlické kotlině. Tréninkové dávky 4-5 týdně jsou náročné, ale myslím si, že snesitelné. Sehráli jsme v každé kategorii 2-3 přípravná utkání, od 18.8. do 22.8. jsme všechny žákovské týmy byly společně na letním soustředění ve Svobodě nad Úpou a 28.8. jsme vletěli do prvního soutěžního utkání. Myslím si, že všechny naše týmy žáků mohou hrát lepší střed tabulky, ale vše však ukáže čas.

 

Na čem hlavně budete chtít se svými kolegy u hráčů v žákovské kategorii pracovat?

Těch věcí je spousta, ale začnu tou nejdůležitější, a to je chuť do tréninku, chuť se zlepšovat a stále dělat něco navíc. Vnímat sebe jako hráče, který je důležitý pro tým a klub a potřebuje být připravený na 100% výkon. Vystoupit ze své komfortní zóny a hledat způsob, jak se posouvat a ne důvody, proč to nejde! Pokud tady budeme pochopeni hráči, ale i rodiči, tak se můžeme dále rozvíjet. Nastavit správně tréninkový proces je také důležité, ale když nebude fungovat to hlavní, tak další věci nebudou, ani nemůžou dost dobře fungovat.

 

Ve Slávii jste třetím rokem, jak se vám tady líbí?

Kdyby se mi tu nelíbilo, tak jsem dávno pryč. Je tady skvělá parta lidí ve vedení klubu i velmi kvalitní trenéři. U "mého" týmu U12, se kterým jsem třetím rokem, jsou úžasní nejen hráči, ale máme i skvělé rodiče. Takže jsem tady jako doma...

 

V čem vidíte sílu současné Slávie a kam by se ještě mohla v rámci regionu posouvat?

Jednoznačně mládež a práce s mládeží. Skvěle nastavené již od našich KIDS, přes přípravky a teď se nám ty ročníky začínají dostávat do žákovských kategorií. Jsem přesvědčen, že můžeme do tří let pomýšlet na nejvyšší žákovské soutěže. Proto jsem i tuto funkci přijal a budeme se snažit se svými trenérskými kolegy této sportovní mety dosáhnout.

 

Oblíbená činnost, jídlo, klub a hráč?

Krom fotbalu mám ještě dva velké koníčky, na které mi bohužel zbývá čím dál méně času. Máme tři psy plemena Velký švýcarský salašnický pes, které jezdíme i úspěšně vystavovat. Jsem také chovatelem exotických zvířat, především pak hadů. Nejraději mám italskou a českou kuchyni. U klubů je to jasné, jsem HRADEČÁK a pak také SLÁVISTA. Ze zahraniční mě asi nejvíce sedí anglická Premier League a tady asi Liverpool FC a kladiváři z West Hamu. Jednoho hráče asi jmenovat nedokážu, ale vždycky mě zaujmou mladí kluci, kteří se v tak obrovské konkurenci dokážou prosadit, jako teď například ve světě barcelonský Lamine Yamal, nebo v našem českém "rybníčku" plzeňský Jirka Panoš.

 

Zatím nejlepší fotbalový zážitek?

Na něj zatím čekám a třeba se ho dočkám tady na SLAVII...

 

Co byste vzkázal slávistickým dětem, rodičům i trenérům na závěr?

Všem to, že jsou ve skvělém klubu!!! Dětem, aby na sobě pracovaly a měly ty nevyšší ambice! Rodiče prosím o maximální součinnost a aby nám důvěřovali v naši práci. No a trenérům přeji pevné nervy a chladné hlavy při zvládání emocí. Celé SLAVII děkuji za důvěru a budu se snažit nikoho nezklamat