Martin Ptáček a Ivo Říha, trenéři starší přípravky U10

 

MARTIN: Fotbal dělám jednoduše proto, že mě baví. Upřímně musím říct, že v průběhu hráčské kariéry mě práce trenéra nikdy nelákala. Bylo mi jasné, že to obnáší spoustu práce, která z větší části ani není vidět. Výkon na hřišti pak stejně záleží na hráčích a trenér ho v samotném utkání již příliš neovlivní. Jenže tady platí klasické „člověk míní, život mění“. Můj syn se začal fotbalu taky věnovat, takže jsem se tak nějak automaticky zapojil od těch nejmladších kategorií, kde se jako trenéři často prosazují právě tatínci či neprofesionální trenéři. Jako trenér u přípravek už působím asi pět let, když v posledních dvou sezónách k tomu přibyla ještě pozice trenéra výběru OFS ročníku 2013. Trénování dětí mě začalo bavit, protože vidím progres v jejich osobní realizaci a jejich postupný vývoj.

 

IVO: Trénování dětí se věnuju nějakých sedm osm let. Začal jsem na Olympii, podobným způsobem jako většina ostatních kolegů: jako táta, který se nevydržel jen dívat… Syn už mi hodně povyrostl, jeho další fotbalové kroky vedli jiní trenéři a já jsem se rozhodl zůstat u věkové kategorie, která mi sedí nejvíc, tj. u mladší a starší přípravky. V roce 2020 jsem se dostal do Slavie, kde jsem uplynulé dvě sezóny strávil po boku Michala Blažeje a Mariána Šmolky u týmu U8, resp. U9. Fotbalu se stále aktivně věnuju i jako hráč a doufám, že tomu tak ještě nějaký čas bude – pokud zdraví dovolí.

 

MARTIN: Jelikož jsem u týmu nepůsobil, nemůžu ji objektivně hodnotit. Nicméně co jsem si v rámci přípravy zjišťoval, byla minulá sezóna úspěšná. Jak dle hodnocení rodičů, tak předváděné hry.

 

IVO: V minulé sezóně v U9 dělali naši svěřenci velké pokroky. Obecně je v tomhle věku radost sledovat, jak se kluci v různých schopnostech a činnostech posouvají doslova z týdne na týden. Ovšem musí se to vzít za správný konec a podmínkou úspěchu je maximální důslednost v dodržování nastaveného kurzu ve vedení hráčů, v komunikaci s rodiči, atd. Tohle se nám snad dařilo a odměnou nám bylo to, že jsme v krajské konkurenci patřili ke špičce. Možná největší radost mám ale z toho, že jsme v partě hráčů, trenérů a rodičů našli naprostou shodu v tom, že tady nejde jen o fotbal jako „volnočasovou aktivitu“. Přesněji řečeno, že kolektivní sport může dítěti neustále ukazovat cestu k tomu, co je v životě nejdůležitější: když něco dělám, tak to dělám na 100 %, vytrvale, zodpovědně, v duchu fair play, s respektem k tomu, kdo je součástí mého týmu, i k tomu, kdo stojí proti mně.

 

MARTIN: Nově budu u týmu starší přípravky U10. Realizační tým, který působil s dětmi v U9, z větší části zůstává (Ivo Říha a Marián Šmolka), za což jsem velmi rád. Jedná se myslím o dobře fungující soukolí, do kterého bych rád zapadnul. Určitě neplánuji žádné velké změny. Naopak bych rád navázal na práci, kterou tady trenéři bezesporu odvedli. Když to zjednoduším, rád bych pokračoval v cestě, po které tým jde.

 

IVO: Můžu dodat snad jen tohle: jsem přesvědčen, že právě Martin v roli nového hlavního trenéra bude naše borce dál rozvíjet tím nejlepším způsobem – přesně tak, jak jsem nastínil ve své předchozí odpovědi. Na spolupráci s ním i s Mariánem se moc těším.

 

MARTIN: Hráči přechází z mladší přípravky, budou tedy nově hrát ve formátu 5 + 1. V rámci rotace si nově vyzkouší i roli tvůrců hry. Ze zkušeností vím, že nás trenéry určitě někdo překvapí a v této roli se najde. Tvořivých hráčů obecně není moc, takže budeme kluky v této činnosti maximálně podporovat. Celkově se budeme snažit nevychovávat jen tým, ale také jedince – individuality schopné hrát kreativní fotbal. Dále se pak budeme samozřejmě zaměřovat na rozvoj herních činností jednotlivců, pohybových schopností apod.

 

IVO: Ve starší přípravce bude rozvoj v individuálních herních činnostech stále ještě prioritou, s tím zcela souhlasím. Postupně – v souladu s celkovou klubovou koncepcí – ovšem budeme stále více klást důraz i na to, s čím jsme začínali už v U9: na týmové pojetí hry, na zlepšování vnímání prostoru ve hře s míčem i bez míče, na spolupráci, kombinaci. Ve všech těchto ohledech nás čeká spousta práce.

 

MARTIN: Jelikož jsem u týmu nepůsobil, nemůžu ji objektivně hodnotit. V týmu FC Slavia HK budu působit od sezony 23/24 nově, takže to beru jako takovou novou výzvu. Doufám, že si postupně získám důvěru realizačního týmu, dětí i jejich rodičů a budeme se všichni postupně posouvat správným směrem, respektive společně vytvoříme příznivou atmosféru pro sportování dětí.

 

IVO: Jak jsem už naznačil, tomuhle jsme v uplynulých dvou letech pod vedením Michala Blažeje věnovali opravdu hodně času a úsilí. A vyplácí se to. Nechci se tvářit, že všechno bylo a je úplně bez problémů a že v tomhle směru už nejde nic zlepšovat. To jde vždycky. Myslím si, že jsme dokázali vytvořit partu lidí, která ty nejpodstatnější hodnoty ve fotbale i mimo něj sdílí. Dokážeme spolu ale mluvit i o těžkých a nepříjemných věcech, umíme komunikovat i v případě dílčích názorových neshod. Za sebe můžu říct, že ve spolupráci s rodiči (v tom, jak sledují a podporují rozvoj dětí, jak se chovají na trénincích a na zápasech atd.) jednoznačně převládají pozitiva. Já se na každý trénink a zápas těším nejen kvůli našim mladíkům a fotbalu samotnému, ale i kvůli těmhle lidem, se kterými je mi zkrátka dobře.

 

MARTIN: Hrát bude okresní přebor starších přípravek. Přihlášeny máme dva týmy. Předpokládám, že určitě dojde i k prolínání s kategorií U11, která bude hrát krajský přebor. Zúčastníme se tradičního srpnového turnaje ve Lhotě pod Libčany, v září náš pak čeká Pohár mládeže FAČR – Planeo Cup. Další turnaje budeme případně řešit operativně.

 

IVO: Doplním jen to, že kromě obvyklého podzimního a jarního soutěžního programu určitě připravíme dětem i maximálně pestrý zápasový a turnajový program na zimu. Možností je spousta, budeme je využívat.

 

MARTIN: Těžko vypíchnout jednu konkrétní věc. Nejvíc mě baví sledovat progres dětí, jejich vývoj po herní, ale i lidské stránce. Jinak mě potěší i maličkosti, když se povede hezká akce, střela nebo když vidím nadšení v tréninku nebo zápase.

 

IVO: Největší radost mám vždycky, když mě někdo překvapí a vyvede z omylu. Když hráč, u kterého třeba nijak výrazné pokroky nečekám, tvrdě zamaká a po nějaké době vyletí nahoru.

 

MARTIN: Jak jsem uvedl výše, v klubu budu působit nově.

 

IVO: O tomhle by se dalo povídat dost dlouho, ale já to zkusím stručně: smekám před tím, jaký kus práce dokázalo vedení klubu udělat za poslední tři roky. Slavia HK prošla obrovskou proměnou, která je vidět na všech úrovních – od trpělivé práce s „trpaslíky“ v KIDS až po celkovou klubovou kulturu. Takže ano, jsem tu spokojený a ani moje sparťanství mi v tom nijak zásadně nepřekáží.

 

MARTIN: Abychom si fotbal všichni společně užili. Pokud možno v kultivovaném prostředí…

 

IVO: Nápodobně: ať se na Slavii i nadále setkáváme při něčem, co má smysl a co nám všem dělá radost.

 

MARTIN + IVO: Letní pauza nám dala možnost dobít baterky. Snad si všichni užili dovolenou, návštěvy babiček či tetiček a v půlce srpna se sejdeme v hojném počtu na úvodním tréninku. Už se těšíme, až nová sezóna vypukne!